Zažít mongolská jitra, spatřit nejkrásnější oblohu na světě, ztratit se v nekonečné mongolské stepi a pracovat v malé lokální neziskové organizaci jsem se vydala v létě tohoto roku na sever Mongolska do Huvsgulské oblasti v rámci programu GLEN – Global Education Network of Young Europeans, který v České republice zaštiťuje občanské sdružení INEX-SDA.
Když jsem přemýšlela nad tím, jak strávit letošní dovolenou, věděla jsem, že chci jet někam, kde je teplo, kde se mluví španělsky a kde jsem ještě nebyla. Jenže jsem v té době neměla ani spolucestující, a tak jsem si vzpomněla, jak jsem před pár lety strávila nádherné tři týdny ve Francii na workcampu. Proč si to nezopakovat? Přeci tam nemusí jezdit jen studenti. Nechci trávit dovolenou jen poleháváním na pláži u luxusního hotelu, to není můj styl. A tak jsem si v nabídce organizace INEX – Sdružení dobrovolných aktivit, vyhlídla dobrovolnický projekt Colola Turtle Camp kdesi v Mexiku a modlila se, aby vyšel, protože to byl jediný termín, který jsem mohla jet. A vyšlo to!
Taková jsou úvodní slova refrénu hymny sedmitisícového městečka Arenas de San Pedro, které leží v centrálním Španělsku, 160 km západně od Madridu. V zásadě nacházím dva důvody, proč nejen místní s takovou chutí opěvují Arenas a jeho přednosti. Zaprvé, Arenas opravdu je oázou slasti. Zadruhé, španělská národní hymna slova běžně nepoužívá a nezbývá, než se pěvecky realizovat alespoň na městské hymně. A co že jsem měla s Arenas de San Pedro společného já? No přeci jedinečný dobrovolnický projekt číslo 2009-ES-19.
Když jsem v zimě roku 2009 opouštěla po šesti letech své zaměstnání, ještě jsem netušila, kam mě osud zavane. Věděla jsem jen, že chci nějakou dobu cestovat po Skandinávii a pak požádat o Evropskou dobrovolnou službu. V databázi na internetu jsem našla několik zajímavých projektů v oblasti médií a práce s mládeží, rozeslala motivační dopisy a životopisy, a čekala. Velmi rychle se mi ozvali z organizace v Makedonii (bývalá Jugoslávie) a dohodli jsme se na jednoročním projektu ve Skopji. Dokumenty jako žádost o grant, smlouvu a pojištění mi zajistila moje vysílající organizace (INEX-SDA).
To je otázka, kterou jsem slýchával často a pokaždé jsem se ji snažil zodpovědět trpělivě a vysvětlit proč jsem se rozhodl strávit devět měsíců v Rusku a pracovat zadarmo. V několika následujících řádcích se pokusím vysvětlit, proč si myslím, že je tak dobré být dobrovolníkem, co mi dává dobrovolnická zkušenost, co si myslím, že lidé získávají ode mě, jak jsem se k dobrovolnictví dostal, také co dělám, a možná nakonec i zodpovím otázku: „Proč Rusko?“
Asi každý máme nějakou vysněnou zemi, která nás něčím uchvátila a kam nás to, z více či méně pochopitelných důvodů, táhne. Mně se to poprvé přihodilo v sedmi letech … přímo mezi holuby na náměstí Sv. Marka v Benátkách … najednou mi bylo jasné, že nikde jinde nemůžu být šťastnější. Svou neutuchající lásku jsem zpečetila před pěti lety, když jsem se do Itálie přestěhovala (a poznala, že se od mých dětských představ poněkud liší). Napodruhé nemůžu určitě hovořit o lásce na 1.pohled … vše to začalo tak nějak pozvol na a vlastně náhodou.
Vyprávění, které se vám dostává do rukou, původně vzniklo jako reakce na článek podobného ražení, který dotyčný autor uveřejnil na svém blogu. Napadlo mě, že podělit se o podobné zážitky, není vůbec špatné, zejména tehdy, pokud se praktická stránka workcampů a jiných bohulibých projektů s posláním v zahraničí může snadno proměnit v pomyslný jazýček na vahách zdaru či nezdaru celé akce.
